Zlatý kahanec 2008

To, co bylo téměř nemyslitelné, se o víkendu stalo skutečností. Nadšencům z Těrlicka se podařilo vzkřísit z mrtvých silniční motocyklové závody. Po dlouhých týdnech příprav a bezesných nocí těsně před zahájením souteže byla v pátek schválena trať, v sobotu se jely tréninkové jízdy a v neděli ostré závody v jednotlivých kategoriích.

Na Těrlickém okruhu se o Havířovský zlatý kahanec ucházeli jezdci v objemových kategoriích 125, 175, 250, 350, do a nad 600 ccm, třída supermono a sidecar.

Největší pochvalou pro pořadatele byla spokojenost závodníků a návštěvnost diváků, kterým v sobotu i neděli přálo počasí.

Zřejmě nejatraktivnější závody předvedli jezdci v kategoriích do a nad 600 ccm. Právě v nejsilnější byl nejrychlejší Jiří Brož na Kawasaki 1000, který vyhrál Havířovský zlatý kahanec.V sobotu se jely tréninky, v neděli závody. Na start se postavily stroje starší i moderní, včetně sidecar.

Tréninkové jízdy začaly velmi svižně. Jeden okruh, který měří 6 100 metrů, zvládají nejrychlejší jezdci za něco málo přes dvě minuty. Těrlický okruh patří mezi nejdelší a nejrychlejší v zemi. Závodníci na jeho rovinkách drží nejdéle maximální rychlost. To se však podepisuje na opotřebení motorů.

Krátce po zahájení už museli zasahovat zdravotníci. Naštěstí jen u dvou lehkých zranění, odřenin, které si jezdci způsobili v první zatáčce. Naštěstí další problémy už byly jen technické.

Patrně nejatraktivnější pasáž byla pro diváky na vrcholu Bludovického kopce. Jezdci tam musejí po velmi rychlém stoupání brzdit před kruhovým objezdem, který projíždějí v protisměru. Diváci si je tak mohou ve velmi pomalé rychlosti dobře prohlédnout a vyfotografovat. Ostatními úseky, včetně zpomalovacích retardérů, už závodníci projíždějí mnohem rychleji. Na Bludovickém kopci se dá také dobře zaparkovat a dojít až na místo. V ostatních úsecích je parkování obtížnější a na výhledová místa se diváci dostávají v pauzách mezi jednotlivými závody, kdy je na několik minut otevřena trať.

Zatímco běžní motocyklisté jezdili na nejrychlejší čas, závod sajdkár se hodnotil jinak. Vzhledem k rozdílným výkonům motorů a stáří strojů jezdí sidecary takzvanou jízdu pravidelnosti. V průběhu tréninku i závodu jim časoměřiči měří jen některá kola, o kterých jezdci nevědí. Z měřených kol pak vyberou další s nejbližším časem a vypočítají rozdíl mezi těmito koly. Vyhrává závodní dvojice, která má rozdíl mezi jednotlivými měřenými koly nejmenší, tedy zajela je nejsouměrněji.

Víkendové závody byly obnovenou premiérou někdejších velmi slavných závodů. Pořadatelé se netajili tím, že chtějí na slávu navázat. Dokázali přitáhnout závodníky zvučných jmen z tuzemska i zahraničí, přestože závody kolidovaly s jinými soutěžemi.

Vůbec největší pochvalu si organizátoři zaslouží za dokonalé počasí. To přálo divákům i jezdcům. Na dobré úrovni byla připravena také trať.
Těrlický okruh patří se svými 6100 metry mezi nejdelší a především nejrychlejší okruhy. Na dlouhých rovinkách dokáží závodníci držet maximální rychlosti po nejdelší dobu, což se ovšem projevuje na opotřebení motorů. Na to doplácely především starší motocykly, které odpadávaly v průběhu soutěže.

Velmi dobře byla zajištěna pořadatelská a asistenční služba. Na místě byly posádky záchranné služby, hasiči z SDH Albrechtic,Stonava,Těrlicko, členové bezpečnostní agentury a traťoví komisaři.

Velkou pozornost organizátoři věnovali zabezpečení tratě. Ještě v sobotu ráno doplňovali poslední balíky slámy a pytle s PET lahvemi k retardérům.
Po celé délce okruhu byl natažen rozhlas, aby diváci měli základní informace. Moderátor se přitom skutečně činil a komentoval dění na trati téměř nepřetržitě. Díky svým letitým zkušenostem dokázal laikům podat srozumitelně technické i zákulisní informace.

Těrlický okruh patří vzhledem ke své rychlosti i mezi tratě s vyšším rizikem nehod.

V sobotu museli záchranáři spěchat ke dvěma jezdcům. Havarovali hned v prvé zatáčce v Těrlicku. „Jeden v zatáčce upadl a druhý mu přejel nohu. Naštěstí se jednalo jen o drobné oděrky,“ potvrdil lékař. Pořadatelé reagovali i na připomínky diváků, kteří se samozřejmě často rekrutovali z řad aktivních motocyklistů.

„Je škoda, že neudělali něco pro motorkářskou veřejnost. Nemusely se pořádat závody po celém okruhu, ale určitě se mohl jet třeba sprint na cílové rovince. Je přece škoda nevyužít příležitosti, kdy je trať zabezpečena,“ navrhoval jeden z nich. Pořadatelé se nebrání a připustili, že by se něco mohlo konat v příštím ročníku.